Aktuality

Srí Lanka-nejen ptačí ráj.

Když se mne lidé ptají abych jim doporučil některou exotickou zemi s krásnou přírodou a spoustou atraktivních zvířat a hlavně za rozumné peníze vždy jim navrhnu Srí Lanku. Příjemná letecká dostupnost 2 x 5,5 hodin s jedním přestupem, milí usměvaví lidé, krásné národní parky i památky a hlavně hodně atraktivních zvířat. Z ptačí říše zde bylo již pozorováno téměř 500 druhů včetně tažných ptáků, 240 druhů zde i hnízdí a více než 30 jich je endemických. Je to prostě pravý ptačí ráj.

Jsem zde už po třetí a samozřejmě jsem při plánování opět využil moji dlouholetou kamarádku Šárku, která zde žije a zařídí všechny mé někdy i hodně zvláštní a náročné zvířecí pozorování. Letos to bude opět fotografování Kobry indické ve volnosti, kdy nám je najde odborník na odchyt hadů a dalším přání je pozorování a fotografování papoušků. Žije tady 5 druhů a mimo ty běžné bych chtěl letos konečně vidět toho nejvzácnějšího Loricula beryllinuse o kterým se toho asi moc neví. Popravdě i to je ten hlavní důvod, že jsem vlastně tady. Ale pěkně popořadě.

Hned po příletu v Kolombu odjíždíme na sever do NP Wiltpattu a ještě odpoledne a několik následujících dnů trávíme v tomto krásném, rozlehlém a méně známém národním parku. Na fotografování máme tady dokonalý klid, protože turistů tady je velmi málo. Velké štěstí jsem měl na krásné vlhy, vlhu pestrou jsem již fotografoval při minulém tripu ale letos se povedla i vlha modroocasá a vlha proměnlivá. Nejčastější jejich potravou jsou včely, motýli nebo vážky. Často jsem pozoroval jejich techniku lovu a úspěšnost je téměř stoprocentní. Další hojnou barevnou ozdobou Srí Lanky je páv korunkatý nebo mandelík indický a ten se mi letos povedl nafotit i při páření. Z dalších atraktivních druhů pozorujeme například sojkovce šedočelého, květozoba cejlonského, bulbula cejlonského, loskutáka srílanského a často i velkého zoborožce malabarského. Ze sedmi druhů ledňáčků kteří na Srí Lance žijí se nám tady podařilo nafotografovat jich pět a mezi nimi i toho nejmenšího ledňáčka trpasličího. Ten nám ale dal docela zabrat, protože jsme za ním museli mimo národní park kde žije v zarostlých říčních ramenech a jeho malé ale krásně zbarvené tělíčko v bujném porostu sice najdete ale přes různé větvičky těžko doostříte. Nakonec se ale povedlo.

Vodních ptáků je tady prostě opravdu hodně. Stovky, tisíce? Nedokážu to odhadnout ale je to opravdu ptačí ráj. Je tady hodně jezer, mokřadů a v nich běžně pozorujeme hejna několika druhů čápů včetně krásného nesyta indického, kulíky, čejky, bukači, kormoráni, ibisové i několik druhů vodních dravců z nich toho největšího orla bělobřichého. Z papoušků je zde často vidět pouze jeden druh a to alexandr malý. Jsme tady v době, kdy se připravují k hnízdění a protože hnízdních dutin není nikdy dost je zábavné pozorovat jejich souboje o tyto dutiny. Jeden pár je zalezlý ve stromě a občas vykoukne jenom hlavička, druhý pár se probírá opodál a čeká. Do 5 minut opustí oba s velkým křikem dutinu a druhý pár i v tichosti obsadí. Toto se opakuje během jedné hodiny i 4x a jenom jsem nepochopil co s tím alexandři sledují, ale asi je to pokud nehnízdí jenom hra a zábava. Jejich častá a lehce dostupná potrava je rýže. Vidíte je ráno a navečer na rýžových plantážích v hejnech kolem 30 kusů a protože místní drobní pěstitelé používají asfaltové komunikace k dosoušení rýžových zrnek, tak je můžete často zahlédnout i tam.

Další den se přesouváme tam kam se těším nejvíc a kde jsem ještě nikdy nebyl. Je to provincie Sabaragamuwa a nejbližší město je Kitulgala. My jsme ale hluboko v pralese, v malém rodinném kempu přímo u řeky, který spravuje otec se synem. A právě syn je velmi zkušený průvodce a birdwatcher který by nám měl najít toho vytouženého Loricula. Kemp je hodně jednoduchý, mám pro sebe jenom malý velmi letitý stan, to ale mám nejraději. Jak vždy říkám nechci žádné betony. Otec z prapodivné kuchyně kam se raději moc nedívat vždy přinese jednoduché ale perfektní a chutné jídlo a občas i studené místní pivo.

Brzy ráno vyrážíme do kopců a všude okolo jsou čajové plantáže. Kolem poledne, kdy teploměr je již na čtyřicítce fotografuji krásné alexandry čínské a během tohoto tripu ještě několik drobných zpěvných ptáků. Při návratu ke kempu na okraji pralesa mi průvodce na velkou dálku ukazuje něco drobného, zeleného. Zkouším to vyfotografovat, možná jsou to i oni ale díky vzdálenosti a šeru to označím jako zelené fleky na čipu aparátu.

Začínám mít pochybnosti o tom, že se povede je vyfotografovat a asi to nebude s nimi jednoduché, ale jak se říká snad ráno moudřejší večera. No a taky že jo, ráno vyrážíme ještě za šera jenom po cestě na okraji pralesa kde rostou středně vysoké stromy s neznámým ovocem a divoké kávové keře. Hned po rozednění asi v čase jejich ranní snídaně pozoruji Loriculy beryllinuse tam kde bych je ani ve snu nečekal jak okusují kávové plody, které jim vyloženě chutnají a je to pro mne další velké poznání papoušek a kávový plod? / fotografii vidíte i na obalu tohoto časopisu / Až doma při podrobném prohlížení fotografií jsem upřesnil, že pojídají asi jenom slupku kávového plodu. I tak jsem nikdy neslyšel ani neviděl, že by papoušci někde na světě holdovali kávovým plodům a to že je káva pro papoušky toxická asi nebude úplně pravda.

Trochu jsem vyzpovídal našeho průvodce a on tento druh pozoruje jak požírají plody kávy pravidelně. Dokonce prý slupka obsahuje stejné množství kofeinu jako zrno. Českých názvů je několik a tím nejčastějším je asi lorikul srílanský. Já jsem se jim věnoval téměř celý den a hledat je při své velikosti asi 14 centimetrů v hustých zelených porostech bylo docela náročné. Většinou se pohybovali po jednotlivých párech výjmečně i v menších hejnech do 8 kusů. Pokud přelétali na jiný strom nebo keř ozývali se hlasitým a vysokým hvizdem. Další potravou kterou požírali bylo pro mne neznáme ovoce Jamboree které rostlo na středně vysokých stromech do 10 metrů. Viděl jsem i několik hnízdních dutin s otvorem asi 4 centimetry ale v tomto čase zatím prázdných. Na fotografiích i na těch mých jsou často vidět otočení hlavou k zemi, ale jestli i takto v noci spí nemohu potvrdit. Průvodce mi říkal, že když pozoruje hnízdní dutiny kterých je u jeho kempu několik, tak v pozdním čase zalézají po párech dovnitř v průběhu celého roku.

Během 3 dnů se mi povedlo dost slušných fotografií a tím bylo moje velké přání zdokumentovat tohoto vzácného Loricula beryllinuse splněno. Bez doprovodu místního specialisty na ptáky a mé dlouholeté kamarádky Šárky která vše domluvila bych ho ale určitě nenašel. On se vyskytuje na Srí Lance jenom v několika málo místech a ty místa jsou tam kam turisté nejezdí.

Pokračujeme směrem k jihu ostrova a první zastávkou je domluvený odborník na hady. Toto již absolvuji po třetí, při každé výpravě na tento ostrov, pan hadař nám najde ve volnosti dospělou kobru indickou a my si uděláme pár akčních fotografií.

K večeru dojíždíme k NP Yala, která je pro pozorování zvířat na Srí Lance asi nejlepší ale problémem je obrovské množství turistů kteří mají většinou jediný cíl a tím je leopard skvrnitý. Tento park znám velmi dobře a během 6 hodin jsme viděli leoparda 3x. Park je velmi rozlehlý a žije tady opět i mnoho ptáků. Z těch nejčastěji pozorovaných je to třeba kur srílanský, dudek chocholatý, loskuták a špaček srílanský, marabu malajský, lejskovec rajský který má ocasní pera 2x delší než tělo, těch ptačích druhů je opravdu hodně. Z důvodu velkého množství turistů, kteří za tučnou odměnu nutí své řidiče aby hlavně hledali leopardy / jsou propojeni telefony a o jejich výskytu ihned ví dalších možná i 50 aut a potom jezdí rychle jako při závodech / opouštíme další den tento park a přesouváme se do NP Bundala, který je vlastně obrovským mokřadem plným vodních i jiných ptáků.

Pozorujeme například plameňáky růžové, z dravých ptáků orlovce říční, kormorány malé a indické, čápy černokrké, chřástali, čejky a několik druhů ledňáčků. A papoušci? Tady jsou opět jenom dva druhy, občas pozorujeme alexandry činské a velmi často alexandry malé. Jednou jsem na velikou vzdálenost pozoroval nějaké zvláštní zbarvení na alexandru malém a to nepravidelné velké žluté skvrny a řidič-průvodce mi říkal, že toto ještě nikdy neviděl a prý to je i velká vzácnost. Dotyčný alexandr si toho ale asi byl vědom a dobré 3 hodiny jsme se snažili ho dostat do lepšího záběru abych ho nafotil důkladně on však nechtěl spolupracovat. To se ale ve volnosti stává docela často. V ptačích parcích a zoologických zahradách by to bylo daleko snazší ale tam já zásadně nejezdím, to mě prostě nenaplňuje. Takže nakonec alespoň něco dokumentačního.

Loučím se ze Srí Lankou a určitě se sem ještě rád podívám. Něco se povedlo a něco ne ale to je prostě příroda.

Text a fotografie Franta Brzák

Náhled z časopisu Nová Exota.

50500

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *