Setkání s divokým Dingem
Setkání s divokým Dingem
Dingo (Canis dingo) – možná že jsem na něj zapomněl, možná jsem v to ani nedoufal, možná jsem si o něm nic nezjistil ale že ho potkám v centrální červené části Austrálie asi 3 km od posvátné hory Ayers Rock jsem tedy vůbec netušil. Zbývala asi jedna hodina do západu slunce, teploměr mi ukazoval + 39 stupňů a já jsem zastavil na jednom malém odpočívadle abych se trochu protáhl. Ani nevím proč, asi nějaké podvědomí mne našeptalo abych si vzal do ruky fotoaparát a i když v těchto místech využijete jedině krajinářské objektivy protože zvířata tady běžně nevidíte já měl nasazený 70-200 a to mne doslova zachránilo. Kdyby to bylo jinak, kdyby se tento malý omyl nestal tak bych určitě žádný článek nenapsal a hlavně by nevznikly ani žádné fotografie.
Kdyby, kdyby, kdyby – to ale u nás fotografů neplatí. Prostě to štěstí máte nebo ne. Když jsem odjížděl do Austrálie bohužel žádný z mých kamarádů-fotografů tam nebyl a jediné informace jsem mohl načerpat z internetu kde ale jsou opisovány asi 3 články stále dokola. Proto toto setkání s divokým psem Dingem bylo pro mne hodně překvapivé a ani jsem netušil jak se mám v jeho přítomnosti chovat.
Když jsem ho spatřil, hned jsem věděl že to je divoký Dingo. Většinou publikované fotografie vznikají v ZOO kde je to jasně vidět na první pohled a to na jejich zakulacených proporcích. U mých fotografií vidíte, že něco ulovit v těchto suchých a horkých oblastech není asi nijak jednoduché. Byl překvapen a zaskočen stejně jako já a možná jeho zvědavost, nebo myšlenka, že něco vytáhnu k snědku mi dala malou šanci na několik fotografií. Škoda že jsem neměl nasazený delší objektiv 200-400 ale byl v autě a na to nebyl čas.
Nejdříve jsem pomalu zaklekl a několikrát ho cvaknul a následně jsem se pomalými kroky k němu začal přibližovat. Když jsem byl od něj asi 20 metrů začal trochu vrčet / tito divocí psy neumějí štěkat / a dával mi tím najevo že nezaútočí ale uteče. Pokud máte doma psy jako já, hodně vás toho naučí a určité standardní jejich projevy snadno přečtete.
No a bylo to přesně tak. Několik dalších cvaků na kratší vzdálenost mi ještě dovolil, potom se pomalu obrátil a začal mizet v suché trávě. Třešničkou na dortu bylo jeho poslední otočení a rozloučení opravdu už jenom na jednu fotografii.
S tohoto setkání jsem měl velkou radost a vím, že to bylo i obrovské štěstí které jak jsem již psal u nás fotografů divoké zvěře někdy je a někdy není. Později jsem se dozvěděl z vyprávění místních obyvatel, že spousta Australanů za celý život ani Dinga nevidí a jedou se na ně dívat do zoologických zahrad.
Příští článek bude o Koalách…
Skoro kočkovitá šelma, asi to tam má hodně těžké.