Orel opíčí

Orel opíčí (Pithecophaga jefferyi)

Můj příběh by se mohl jmenovat Poslední křídla nad pralesem tak jako v televizi uvedený dokument, protože ten nadpis vystihuje vše naprosto přesně. Již před odjezdem jsem zvažoval hlavně možné nebezpečí na ostrově Mindano / v jižní části ostrova žijí Muslimové / kde občas unesou i turisty a střelba je tady celkem běžná. Na Filipínách jsme toho během 3 týdnů viděli a projeli opravdu hodně  – ostrovy Luzon, Negros, Bohol, Cebu, Palawan, Mindanao. Pozorovali jsme hodně endemitů, hlavně ptáků ale i letuchy, nártouny filipínské, opice atd.

Za orlem opičím jsme na ostrově Mindanao vyráželi několikrát do oblasti Picob a do hor Národního parku Mount Kitanglad.

Jenom jednou naše malá skupina zahlédla orla opičího jak krouží vysoko v oblacích nad  rozlehlými pralesy a to bylo bohužel vše. Určité zklamání to určitě bylo, protože jsme měli slíbeno od našeho průvodce / anglický birdwatcher který tu žije už 10 roků  / daleko více ale taková je příroda.

Orel opičí je jedním z největších a nejkrásnějších orlů, bohužel ale i nejohroženějších. V přírodě přežívá již jen prý asi 400 ks a z toho 300 ks právě na ostrově Mindanao. Moc tomu ale nevěřím a co jsem slyšel od několika místních odborníků –  ta pravda je někde v polovině, tzn. 200-150.  Největší a zásadní problém je stálé odlesňování obrovských ploch a orel nemá vlastně kde přežívat, hnízdit a ani co lovit.

Protože z pralesů mizí i jeho hlavní kořist a tím jsou opice, běžně navštěvují i horské vesničky a usedlosti a tam loví vše co je živé až do velikosti středního psa. Proto je nemají místní obyvatelé rádi a i dnes na pokraji úplného vyhubení do nich někteří nemilosrdně střílejí.

Z důvodu velké pravděpodobnosti vyhubení tohoto krásného dravce byla v roce 1977 založena nadace a záchranná stanice přímo na Ostrově Mindanao  kde v současné době chovají 34 jedinců a mají i dobré výsledky s umělým rozmnožováním. Vše bylo velmi hezky popsáno i v dokumentu  – Schůzky z orlem   / Rendezvous with a Phillippine eagle /. Tento pořad byl již několikrát vysílán i v naší televizi.

Bohužel při návratu do přírody již takové úspěchy nejsou a v poslední době z 10 vypuštěných mláďat jich během jednoho roku 8 uhyne. Taková je pravda a jak všichni tušíme nadpis – Poslední křídla nad pralesem  to velmi dobře vystihuje

3 týdny strávené na filipínských ostrovech při velkém nepohodlí stály určitě za to, přivezl jsem spoustu fotografií vzácných endemických živočichů ale o tom až příště.

Všechny fotografie které jsou publikovány v tomto článku vznikly v záchranné stanici na ostrově Mindanao.