Klokani a ti druzí

Klokani a ti druzí   / expedice Austrálie březen 2014 /
těmi druhými myslím Wallabies. Co že to je? Také jsem měl trochu problém – Wallaby je zvíře velmi podobné klokanovi, je menší s hmotností do 30 kg je známo asi 25 druhů kteří se liší hlavně barvou srsti. Potkával jsem je hodně často a to na všech místech Austrálie a dle mého jsou často zaměňováni za klokany. Ve volné přírodě jsou doslova nebojácní a s kouskem rohlíku jejich přirozený strach ze člověka mizí a můžete je i hladit. V několika kempech co jsme stanovali, nás doslova navečer otravovali a loudili něco k snědku.

Australský kontinent jsem letos navštívil poprvé a naše rozhodnutí bylo správné! Najdete tady úplně vše, vysoké hory se sněhem, pouště a polopouště bažiny a mokřady i přírodu, která je velmi podobná té naší. No a samozřejmě i moře s největším korálovým útesem tzv. velký bariérový útes. I tam jsme se na pár dnů zastavili, i když popravdě jsem si z toho na zadek nesedl a klidně tvrdím, že jsem viděl i lepší. No ale naše expedice byla zaměřena samozřejmě na zvířata a mohu říci – tady jsou doslova žně.

Samozřejmě k procestování Austrálie by byly potřeba alespoň 2 měsíce a my jsme se utrhli pouze na 3 týdny ale i tak jsem přivezl dost materiálu, o který se s Vámi chci postupně podělit. Nebudu v prvním článku míchat všechny druhy zvířat dohromady, takže nyní pouze klokani a wallabies.

Rozdíl mezi klokanem a wallaby je tedy hlavně ve velikosti, samec klokana je vysoký jako dospělý člověk a váží i 90 kg, wallaby jak jsem již uvedl je podstatně menší a na první pohled jak jsme se nechal místními poučit je rozeznáte i tvarem hlavy. Klokan má čumák zúžený – trochu bych ho přirovnal třeba k chrtovi, wallaby ho má tak trochu krysí. Ostatně posuďte na fotografiích.

Místní nám i vyprávěli, že klokaní samec může i napadnout člověka a hodně mu ublížit ale tyto případy jsou velmi vzácné a většinou si za to může člověk sám. Samozřejmě pokud je rodinka s mladými musíte si udržovat určitý odstup. Nebezpečné je hlavně nebojácnost mláďat a rodiče to mohou posoudit trochu jinak. No ale to mi fotografové víme, takže pohoda.

Co se mi nepovedlo bylo to, že jsem v jednom kempu který byl přímo u mořské pláže našel klokaní stopy i na pláži, chodí se i koupat do moře – ale nic, nejspíš asi v noci. Číhal jsem několikrát za úsvitu i před západem slunce ale bohužel. Tak snad někdy příště.

No a na co se můžete těšit příště. Příště to bude vyprávění a fotografie o málo známém Tasmánském čertu, který mne svoji velikostí, dravostí a silou hodně překvapil. Dále to budou velmi vzácní papouškové kakadu červenoocasý, kakadu žlutoocasý i kakadu žlutočečelatý. Je toho ale daleko víc, takže sledujte můj web. Ještě bych chtěl touto cestou poděkovat kamarádům Denise a Michalovi kteří již nějaký čas v Austrálii žijí a tuto expedici i částečně připravili a vše potřebné zajistili a to doslova dokonale. Výborně fungovali jako organizátoři, řidiči, kuchaři ale i jako kamarádi, společníci a zkušení stopaři.
Michale, Deniso – velké díky.

0