Kakadu růžový
V novém čísle / 2-2015 / PAPOUŠCI vychází i můj článek s příběhem o pozorování a fotografování australských Kakadu růžových (Eolophus roseicapillus) v několika lokalitách australské divočiny. Setkání s nimi bylo velice příjemné a poučné – i když často i hodně horké. Více v následujícím článku.
je sedm hodin ráno a já se probouzím v neznámém prostředí, kam jsem dorazil za tmy pozdě večer předešlého dne. Přesněji jsem v centrální Austrálii v oblasti posvátných hor Uluru a Kata Tjuta. Otevřu dveře u terasy a nejdříve mne překvapí hrozné horko, přesněji brzo po ránu 35 stupňů. Neumím si představit, jak bude kolem poledne, a co tady budu v tomto úmorném vedru dělat dalších 5 dní. Tady přece ani nemůže žádné zvíře žít a přežít…
Kakadu růžový
Rychle jsem však vystřízlivěl, když jsem přesně naproti mé terase uviděl papouška. Jeho určení bylo pro mne velmi jednoduché – narůžovělé peří – to musí být KAKADU RŮŽOVÝ (Eolophus roseicapillus). Chuť na čaj a připravenou snídani mne rychle pře-šla. Z batohu jsem vyndal foťák a už jsem byl venku. Šedočervené asi 35 cm velké tělo a růžová chocholka. Nespletl jsem se. Jsou to „růžáci“. Jsem v Austrálii už 10. den a tito papoušci bych prý měl potkávat, často ale já je vidím poprvé. Bylo jich asi 5 a docela mne nemuseli. Stále si udržovali odstup asi 15 metrů.
Divné říkám si a později jsem na to přišel. Pokud nemají na stromě ani na zemi žádnou potravu nebo není jejich čas hrátek (obojí bývá ráno a navečer) jsou do-cela plaší. Alespoň tady v centrální horké a pusté Austrálii. Národní park Uluru – Kata Tjuta má roz-lohu přibližně 1300 km2 a pro místní oby-vatele Aborigince jsou obě hory posvátné. Je tady všeobecně známo, že se jim nelíbí, aby turisté lezli po těchtoskalách a dokonce jim to i zakazují. Uluru tvoří jeden obrov-ský monolit vystupující do výšky 350 metrů a seskupení Kata-Tjuta (mnoho hlav) tvoří 26 skalních oblých útvarů, z nich ten nej-vyšší má vrchol ve výšce 500 metrů.
Tento národní park je jedním z největších austral-ských lákadel, a to hlavně svým červeným zabarvením při východu a západu slunce. To, že tady v těchto nehostinných pod-mínkách budu pozorovat a fotografovat kakaduy růžové jsem vlastně ani nevěděl a přiznám se, bylo to pro mne příjemné pře-kvapení. Nejlepší čas pro fotografování byl od rozednění do deváté dopoledne. V tom-to čase byla ještě okolní teplota přijatelná, okolo 35 °C a růžáci nám předváděli doslova zábavné divadlo při hledání potravy, různém vzájemném napadání a taškaření. To s jakou rychlostí se proplétali mezi větvemi vzrost-lých blahovičníků, bylo až neskutečné. U nás bych to přirovnal ke Krahujci obecnému, kterého jsem několikrát pozoroval při lovu. Jeho letová obratnost je také obdivuhodná.
Oblíbenou pochoutkou kakaduů růžových jsou travní semena,
Hodně mne zajímalo, čím se v této nehostinné krajině vlastně živí. Vegetace se tady převážně skládala z několika druhů blahovičníku (eukalyptus), akácií, dále tu je čas-tý pouštní dub a z travin trojzub pichlavý. No a tyto stromy, keře a traviny jsou jedinou možnou po-travou kakaduů růžových v této čás-ti střední Austrálie. Pozoroval jsem je, jak okusují různé bobule, listy, výhonky, ale i kůru a dokonce často i uschlou mízu ze stromů. V těchto místech je ale na zemi často neuvidí-te (jako v jiných částech Austrálie), protože kvalitního travního seme-na je tady asi hodně málo. Jedinou nádrž s vodou, která se v těchto mís-tech nacházela, byl silně nachlórova-ný venkovní bazén, ale růžákům to nijak nevadilo a vesele se sem lítali jak napít tak i koupat. Jinak pobývat tady delší dobu příliš nedoporuču-ji, protože v tomto ročním období (únor), tady bylo od 10 hodin do-poledne až do západu slunce kolem 43 °C, a to není nic příjemného.Moje druhé setkání s kakaduy růžovými bylo v jiné části Austrá-lie, a to na ostrově Magnetic Island, kam jsem se vydal hlavně za koala-mi. Je
to menší kopcovitý a malebný ostrov, který leží asi 7 km od města Townsville, kam se lodí dostanete asi za dvacet minut. Vše tady vypadalo jako v pohádce, ale v moři, které je tady přímo nádherné, se nevykou-pete. Všude jsou tu cedule ZÁKAZ KOUPÁNÍ pro velký výskyt jedova-tých medůz čtyřhranek, a poslední den, když jsem odjížděl, jsem se do-zvěděl od místních, že se mi docela diví jak si lehám do trávy (to je to naše fotografování od země), protože se na tomto ostrově přemnožil jeden z nej-jedovatějších hadů světa, který má působivé jméno Smrtonoš (Acanthophis). Dokonce abych uvěřil mi ho i ukázali, ale bohužel už to měl za sebou.
Věřte, že i tak šla z něho hrůza. Růžáky jsem tady pozoroval téměř každý den a na rozdíl od horké centrální Austrálie tady byli téměř stále na zemi. Bylo jasně vi-dět, že za hlavní potravu jim tady slouží trav-ní semínko.
Na zem si sedali i v početných hejnech a já jsem k nim mohl i na 5 metrů. Pokud jsem je vyplašil, nikdy nevylétli na strom, ale zase se vrátili na zem. Samozřejmě jenom v době ranního a večerního krmení. Přes den je nevidíte, jelikož odlétají nedale-ko do stínů hustých pralesů.
Při prohlížení nafoceného materiálu jsem si všimnul, jak málo mám fotografií, kde mají kakaduové zdviženou chocholku. No asi jsem se k nim choval velmi korektně a to mne i těší. Pokud se vydáte do Austrá-lie, zcela určitě na tyto krásně zbarvené pa-poušky narazíte a chvíle s nimi strávené stojí opravdu za to. Závěrem bych chtěl poděkovat za po-zvání a naprosto perfektně připravenou Australskou expedici kamarádům stopa-řům a naháněčům Denise a Michalovi, a za asistenci při fotografování manželce Iloně a vnukovi Adamovi.