Expedice Sri Lanka 3
Výprava za Kobrou.
Je 10 hodin dopoledne a já pospíchám na domluvené místo. Jsem velmi dobře ustrojen na výpravu za jedovatými hady – pantofle, šortky, nátělník. Je nesnesitelné vedro poctivých 36. Na rohu již čeká ťukťuk a v něm u řidítek Milan a vzadu…… no nejvýstižněji Sandokan. Jako kdyby mu z oka vypadl. Na mě se ale hned usmívá a to je dobrý začátek. Hned si všímám, že mu na rukách chybí dva prsty ale o tom až později.
Vyrážíme kousek za poslední domky k většímu rýžovému poli. O tom proč ho tak zajímají jsem se moc nedozvěděl ale můj odhad bude asi dost přesný. Buď obchoduje s vejci nebo s jejich jedem. Možná obojí. Určitě však vím, že celé okolí ho využívá i k odchytu pokud se kobra dostane do blízkosti obydlí, bohužel však většina těchto plazů je ale nekompromisně ubita. Zastavujeme a Sandonan jde k nějakému křovi za chvíli se vrací a jede se dál. Takto jsme objeli ještě dvě mísa a u dalšího je vše jinak. Nejprve dostávám krátké školení, kterému nerozumím ani slovo ale tuším. Ne blíž jak 3 metry někteří jedinci dokážou i svůj jed plivat – přesněji stříkat na kratší vzdálenost a zásah do očí je tutově oslepnutí. Abych mohl vyfotit to nejzajímavější tzn. vztyčenou a roztaženou hlavu musí on Kobru vlastně dráždit, já budu fotit a Milan bude bedlivě sledovat okolí, protože by mohla druhá být někde poblíž. V této době prý kladou vejce a starají se o ně oba. Asi 20 metrů od první zatopené rýžové hráze je několik stromu a pod nimi spousta velkých suchých listu.
Někde ve spletli nadzemních kořenů musela být, protože než jsem vytáhl z batohu techniku, Sandokan ji odtáhnul asi 5 metrů od stromu a nechal ji ležet na zemi. A poslouchejte dobře! Holýma rukama. Žádná vidlice, dlouhá chňapka či klacek opravdu holýma rukama. Na to že je to pravý snakeman mě Milan upozornil ale, že je to blázen jsem netušil. Ale zpátky ke Kobře, nejprve mne docela zklamala. Délka asi 1,5 metrů a jak ležela na zemi, vypadala jako naše větší užovka. I hlava byla klasicky hadí prostě žádný zázrak. Jediný co mi nesedělo, bylo její tlumené vrčení. Vím, že to nevěstí nic dobrého, protože přesně takto na mě vrčel asi 4 metrový krokodýl v Malajsii, kdy jeho hlava byla ode mne asi 30 cm za dřevěnými kůly a já jsem ho trochu podráždil. Všechno ale bylo rychle jinak, Kobra se začala pomalu plazit na druhou stranu od křoví a Sandokan, který měl dlouhou sukni, barevnou košili a holé ruce ji zastoupit cestu. Když byli od sebe asi metr, Kobra se blesku rychle vztyčila a udělala prudký výpad. Sandokan se prohnul jako luk a začal se na ni smát. Tak toto už je ale pravá Kobra Indická- jeden ze tří nejnebezpečnějších hadů světa. Jsem od ní asi 2,5 metrů a lehám si na zem, aby byli fotografie zajímavé. Vidím pouze zadní část roztažené hlavy s klasickou brýlovou kresbou.
Teď vidím na vlastní oči, proč pro ni existuje i název Brýlovec. Kobra hlasitě vrčí a syčí a děla jeden výpad za druhým. Sandokan je ve svém živlu spíše v transu a jeho pohyby bych pojmenoval jako kobří zumba. Škoda že s námi není Ilča s kamerou, tento dokument by určitě odkoupila i Nova. Její pohyby jsou tak rychlé, že nemám ani jednu ostrou fotku. Ukazuji Sandokanovi, ať popojde a to pomohlo. Kobra zůstala ve střehu, vztyčená a zkamenělá. Sandokan se asi lekl, když se začala ozývat kulometná palba z mého canona a myslel si, že se vrátili Tamilští tygři. Jak se otáčel on, tak i Kobra a mám fotky, ze všech stran. Super jsem spokojen. Pochopil jsem, že další divadlo si už nezaslouží a Kobra se odplazila do rýžového porostu. Prohlížím fotky a všímám si jednoho problému. Přesně jako když jsem fotil Komodské draky v Indonésii – slunce je vysoko a šupinatá hlava hada dělá trochu neplechu s odrazem světla, přesněji některé šupiny jsou vypálené. Ale jak říká jeden velký český fotograf – to je ta pravá příroda to musí být wildlife a ne aranžmá. A tak jsem i spokojen.
Tím to ale nekončí. Sandokan nese ještě jednu menší a světlejší. Ruku má nataženou od těla a Kobra se pohupuje a zlověstně syčí. Dokonce se mu několikrát dotkla hlavou i sukně. Dá se říct, že se opakuje to samé a já zase fotím o sto šest. Všímám si, jak drží Kobra tělo – na zemi má otočenou jednu otáčku o průměru si 20 cm a zbytek je postaven kolmo vzhůru včetně hlavy. Celé tělo se zvláštně nafoukne, takže je mohutnější a zploštělá hlava je asi trojnásobná. Je krásná, a pokud se ji koukáte ze předu do očí ze 2,5 m jako já uvidíte i tu nenápadnou krutost a odhodlání. Abych to upřesnil, to platí pouze, pokud ji budete ohrožovat. Snad to ukáží i mé fotografie. Zkoušel jsem vyfotit i výpady ale tak rychlý nejsem asi ani technika. Po cestě zpátky, jsem Sandokana trochu vyzpovídal a dozvěděl se hodně pravdy asi i kruté ale to tak někdy bývá. Pokud se podíváte na net, tak je to samé bla bla nakonec se nic nedovíte.
Tady by měla být pravda přímo z terénu. – proti Kobřímu uštknutí není sérum / alespoň na Srí Lance / takže pokud se tak stane, musíte si asi do 3 minut useknout prst, končetinu nebo dokonce odříznout lýtko. Pokud kousne jinam nebo pokud to neuděláte do 1 hodiny je konec. – proto Sandokanovi chyběly dva prsty, osobně si je uřízl a potom se nechal v nemocnici ošetřit. – nejvíce jsou ohroženi pracovníci na polích, čajových plantážích ale i domorodci, kteří bydlí v rákosových domcích. Kobra loví hlavně myši, krysy, žáby a ty jsou všude. Každoročně prý tady umírá asi 1000 lidí a to je hodně – vždy se ale jedná spíše o obranu, nebo nešťastnou náhodu nikdy neútočí a raději uteče.
Srí Lanka je krásná a levná země přímo stvořená pro baťužkáře dobrodruhy, fotografy a toto je asi největší nebezpečí které vás tady může potkat. No a nakonec – Sandokan je borec, magor a blázen……………..
Ze Srí Lanky zdraví Ilča a Franta
PS: nedrážděte Kobry
