Expedice Koala – setkání s Koalou
Expedice Koala – setkání s Koalou.
to byl i náš pracovní název této náročné expedice a to proto, že Koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus) je pevným symbolem Austrálie na rozdíl od klokana který žije třeba i na Nové Guineji.
Pomalejší zvíře než Koalu jsem nikdy v přírodě nepotkal. V Amazonském pralese jsem třeba pozoroval i Lenochoda tříprstého, který je ale asi 5x rychlejší než Koala.
Najít Koalu v přírodě je ale hodně složité. Její výskyt není zrovna běžný a docela jsem s tím měl velký problém. Nejprve musíte najít eukaliptové stromy což nám dalo také zabrat. Nikdy a nikde jsme se s nimi nesetkali, takže se trochu zapotila i naše odbornice na flóru Ilča. Tam je sice šance že by mohla Koala být ale i tak je velice malá. Chodit a koukat se do sluncem zalité modré oblohy je po chvíli až doslova nepříjemné, takže musíte volit druhou variantu a hledat na zemi trus. Při své pomalosti nebude určitě daleko. Tato úvaha byla určitě správná a také jsem si uvědomil, že po těch letech cestování a pozorování zvířat ve volné přírodě jsme se přece jenom už něčemu naučili.
Až druhý den se na nás usmálo štěstí a si ve 35 stupňovém vedru jsme ji konečně našli. A to dokonce 2 rodiny. Platí pravidlo, že kde je jedna – je i celá rodina. Ta se skládá z obou rodičů a většinou i dvou odrostlých mláďat. Určitě je najdete tak v okruhu 100 metrů. Koala zásadně nikdy neslézá na zem, protože při své pomalosti by byla snadným terčem zaběhlých psů a jiných predátorů třeba divokých Dingů. Takže mi fotografové fotíme zásadně do nebe a to většinou do hodně modrého no a na slušnou fotku si musíte opravdu dlouho počkat.
Problémem je, že Koala má ve dne skoro stále zavřené oči protože spí. Z 24 hodin asi 20 hodin prospí a zbytek žere a to výhradně listy euklaliptu. Proto ji ani nemůžete vidět jinde v ZOO než v Austrálii – neměli by ji totiž čím krmit. Pozoroval jsem ji, jak dlouho trvá utrhnout jeden list a přitom se i obtížně do něj trefuje – no snad tak 3 minuty. Pokud někam přelézá tak metr ji trvá asi hodinu. Šneci jsou určitě rychlejší.
Koala je v rozlehlé Austrálii hodně vzácná, místní zoologové odhadují nějakých 80 až 90 tisíc jedinců což je opravdu velmi málo. Proto i naše zkušenost je, že najít ji ve volné přírodě a možnost ji pozorovat několik dnů bylo vlastně obrovské štěstí. Zajímavostí je že, je i velmi přísně zakázáno ji chovat doma a nikdo si to prostě nedovolí. I místní ZOO musí mít speciální povolení a jedná se vždy o zraněné nebo opuštěné jedince. Malou výhodou je, že když ji jednou dohledáte, určitě ji tam najdete i celý příští týden.
V každém případě je koala zvíře velmi pohledné a určitě jako domácí mazlíček by to byl i velký hit a tím že jako většina Australských zvířat je to prakticky nemožné je hodně dobře. Setkání s ní bylo pro mne velmi příjemné a pozorovat její chování i velkým přínosem. Na internetu se prakticky nic nového nedovíte a nikdo z mých kolegů-fotografu se s ní ve volné přírodě nesetkal.