Expedice Keňa 2012-díl první

Poznámky z expedice.

Je pátek ráno, den odletu a na letišti v Praze nám naše nadváha fototechniky kupodivu nedělá problémy. Lety proběhly v pohodě a hned po příletu nasedáme do toyoty typu barkas – toto auto by v Evropě bylo už asi deset let odstavené na vrakovišti a vyrážíme směr Lake Nakuru a dále Lake Baringo.

Asi po 8 hodinové jizdy, přesněji nekonečného drncáni a skákání se ubytováváme u jezera ve vybydlených a rozpadajících se bungalovech. To nám však nevadí, protože zahrada a celé pobřeží je rájem milovníku ptactva i nebezpečných krokodýlu a hrochu. Vau – to je náš svět, jsme ve svém živlu. Celé 3 dny fotíme jako o život a často i z terasy našich bungalovu. Zpestřením bylo zborcení kamenných zdí u obou teras po prudkém dešti. V noci slyšíme funění hrochu přímo pod našimi okny a pocity nejsou nejlepší. Každá cesta od bungalovu by měla být v doprovodu místního sekuriťáka ale bohužel to nějak nefunguje. Jak jsme později zjistily všeho co je větší než slepice se velmi bojí a je zabedněn raději ve svém kutlochu. Když jsme se ho ráno ještě za tmy ptali proč pro nás nepřišel a někde kolem jsme slyšeli hrochy jenom z hrůzou v očích opakoval hypo, hypo / hroch , hroch /.

V noci většinou prší a hladina jezera už je asi jenom 2 metry od našich pokojů. Čekáme v noci evakuaci, ale po třech dnech včas ujíždíme. Lake Baringo je opravdovým rájem pro fotografování vodního ptactva a náš pobyt zakončujeme pozorováním a fotografováním majestátných orlu jasnohlasých. Opravdová paráda. Ráno po snídani nás čeká náročný a nepříjemný 7 hodinový přesun našim vrakem do Národního parku Masai Mara. Do Nymbu eco autentic campu dorážíme za tmy a co nás tady čeká, neni ani pro otrlé cestovatelé nic příjemného. Jsme oba ubytováni dle dohody v jednom prý luxusním stanu. Pravda je však trochu jiná. Z luxusního stanu se vyklubalo tak možná slušné ubytováni pro místní masaje. Wc bez dveří, většinou pouze studená voda, mžourající 12 voltové osvětlení a to nejhorší je že nejsou zásuvky pro každodenní dobíjení naší techniky. O ostatním komfortu raději ani nemluvit. Jak jsem další den zjistil, nabíjet se prý dá pouze v recepci – přesněji vstupním stanu tam ale se nejprve musí nabít automobilová baterie od slunce a potom možná naše technika. Když píši tyto řádky tak už mám vše skoro vybité a nevím jak naše focení dopadne . Slunce svití o sto šest ale nic se nenabíjí. Dle mého je tento camp určen maximálně k jednomu nouzovému přespáni a ne k 8 dennímu pobytu. Zkoušíme nemožné – vyměnit auto, ubytování ale bohužel. Vše jedině za další nemalé peníze a nebo raději to nelze.

Takže velká upřímná rada – tomuto campu se obloukem vyhněte !! A teď něco veselejšího, jsme tady abychom nafotili a zdokumentovali velkou migraci zvířat a ta už začala. V Masai Maře by mělo být už kolem milionu pakoňů a zeber a další milion je připraven překročit nebezpečnou řeku Maru. Tak nám držte palce, abychom byli u toho. Bohužel nikdo neví, kdy a kde k tomu dojde. To víte – někdy je příroda nevyzpytatelná.

Fr. Brzák