CESTOVATELSKÝ DENÍK TOBAGO část třetí

Již několik nocí špatně spím, budím se a nemohu dočkat rána. Něco mne trápí a každé ráno si říkám, že dnes to bude lepší, že snad nejsem tak neschopný a pomalu si už ani nevěřím. Viděl jsem toho při našich expedicích už hodně, pohodlné focení ve volné přírodě asi neexistuje ale fotit kolibříky je asi to nejsložitější co může fotografa potkat. Samozřejmě tím myslím focení ve volné přírodě, ne tzv. aranžované na pítkách odkud v 95 procentech mají všechny publikované fotografie původ.

V Kostarice jsem jim mnoho času nevěnoval ale tady jsem se rozhodl, že se pokusím přivézt domu všechny zde žijící druhy a je jich přesně šest. V místním pralese jsme je pozorovali většinou ve výškách a k nafocení mi žádnou šanci nedali. Nejlepší prostředí jsou udržované zahrady s nízkými kvetoucími keři, kterých je tady dostatek. Problém je i se správnou kompozicí a tím myslím pozadí. Často je za kolibříkem jenom nebe a tyto fotky nepatří k těm zdařilým.

Mám sebou dva fotoaparáty Canon a několik objektivů a nevhodnější sestava se ukázala EOS 1D Mark IV a pevný teleobjektiv EF 300mm f/2,8L IS USM. S tím mohu fotit i z ruky ale většinou používám monopod. Externí blesk mám připravený a používám ho na statické fotografie, pokud nejsou světelné podmínky. Abych vše upřesnil o zdařilé fotky se opravdu snažím ale stále nejsem spokojený. Nejlepší záběry dokonale promarním a tady teprve vidím, že i ta nejlepší výbava někdy nestačí. Určitě mi chybí rychlost, trochu to svádím i na určité prodlevy v zaostřování. V nastavení fotoaparátu jsem zkusil asi vše ale tím to nebude. Fotograf musí poznat trochu jejich zvyky, způsob a intenzitu jejich stále se opakujících náletů na květy a hlavně umět předvídat jejich neskutečně rychlé obraty v letu.  Vím, že by bylo potřeba se někde pohodlně usadit a čekat až přiletí na květy v mém okolí ale to on většinou nepřiletí a lítá někde jinde. Takže běhám v 35 stupňovém vedru a doslova je naháním. Je to i o čase, těch pár dnů co na ně mám je žalostně málo. Kolibříkům musím věnovat samostatný článek, hned jak se vrátím a všechny druhy identifikuji a něco zajímavého vytvořím. Doufám, že mi žádný ze zde žijících druhů nebude chybět.

A závěrem ostrov Tobago – panenská příroda, krásný prales bez jedovatých hadů a malárie, hezké liduprázdné pláže, žádné restaurace a jiné nesmysly moderní doby minimum turistů. Určitě chce si půjčit na celý pobyt auto / benzín 6 kč za litr / Stravovat se musíte sice všelijak ale o to to je více IN. A to nejdůležitější – Kolibříci. Je jich tady hodně ale jsou pekelně rychlí. Již brzy nás čeká náročná a zdlouhavá cesta domu Tobago – Barbados – Frankfurt – Praha. Nic hezkého. Ve Frankfurtu asi přestup nestihneme, máme na něj pouze hodinu, budeme se opět modlit.

Franta + Ilča