Cesta za Harpyjí pralesní.

Popravdě není vůbec jednoduchá. Nejprve se musíte znát s někým kdo vám toto na dálku zajistí, v mém případě to jsou kamarádi z Kolumbie Pablo a Juan. Pablo vše zajistil a Juan dělal odborný doprovod no a mě doprovázel slovenský kamarád Kony. Takže 2+1 a to stačí. Po 14 dnech putování po Kolumbii jsme přeletěli na úplný jih do města Leticia kde je trojmezí států Kolumbie-Brazílie-Peru. Po vyřízení povolení vstupu do Brazilské části Amazonie / musíte v nejbližším Brazilském městě Tabatinga / jsme připraveni vyrazit.

Další důležité a to velmi je aby hnízdo bylo fotitelné, dostupné a obsazené  to bývá ten největší problém. Naše hnízdo nalezli místní domorodci před 2 roky,  není tzv. profláknuté. Fotografové tam nejezdí a hlavně nejsou kolem žádné výškové pozorovatelny pro různé filmové štáby tak jak to často bývá prostě určitě tam budeme sami. Fotitelnost prý slušná, já ale to změním na mizerná. No a cesta k němu bohužel velké utrpení. Asi i proto se k němu fotografům nechce. A na hnízdě je dospělá již létající 16 měsíční samička a prý je ohromná.


Město Leticia a každovečerní podívaná na tisíce papoušků Brotogeris versicolurus

5 hodinová plavba po Amazonce do Brazílie kde je základní tábor, video dronem.

V základním táboře přes den téměř 40 stupňů, vlhkost tzv. prádelna, asi po 10 minutách totálně propocen. Druhý den jsem fotografoval jenom kolem tábora a domlouvali jsme jak a kdy vyrazíme za Harpyjí.

Tam někde za horizontem je hnízdo Harpyje.

Ramphastos tucanus

Monasa nigrifrons

Brotogeris cyanoptera cyanoptera

Gymnostinops montezuma

Melanerpes cruentatus

Ramphocelus carbo

Cyanocorax violaceus

Další den ráno v 5.00 hod vyrážíme, ale na tento den bych nejraději zcela zapomněl. Byly to naprosto zbytečné útrapy a to hlavně z důvodu průvodce který se pasoval za toho nej. ale opak byl pravdou. Ono 4 hodiny tam a 5 hodin zpátky v pralese kde není žádná prošlapaná cesta, hadí uštknutí je stoprocentní konečná a k tomu průvodce který ví o chování harpyje kulový je fakt k naštvání. Jediné foto které jsem udělal je prázdné hnízdo. Určitě tam poblíž někde byla ale to jsem nevěděl a průvodce to po chvíli zabalil.

Druhý den jsme si dali oraz a plánovali co dál. Věděl jsem, že slabá stránka je průvodce a stalo se to co se stát mělo. Ráno přišel s dokonale oteklou nohou prý od kousnutí něčeho a s námi už nepůjde. Má ale náhradu a ta se ukázala nakonec jako to nejlepší co nás mohlo potkat. Ráno vyrážíme opět v 5 hodin, 12 kilový fotobatoh mi nese nový průvodce asi 30 letý místní domorodec a já mám tušení, že dnes je ten správný den. Cestou toho moc nevyfotíte, protože všechno uteče, uletí, ba jdete jak slon a tady na to nejsou zvířata zvyklá.

Hypocnemis peruviana

Trogon collaris

Po 4 hodinách pekla, jen pro představu v 7 hodin pálí už slunce jako čert, vypůjčené holiny o 3 čísla větší, dlouhé kalhoty i triko, pokrývka hlavy vše proti komárům, totálně propocen ještě dříve než jsem vlezl do pralesa a to byl 50 metrů od spaní, přejít 3 říčky neustále koukat nahoru i pod nohy, žijí zde 4 druhy smrtelně jedovatých hadů kdy je čas na záchranu max hodina ale jste 5 hodin od města, zastavit se nemůžete protože by vás rozebrali termiti. No a stejně komáři, muchničky a jiná havět vás dokonale pokoušou.

Cesta k hnízdu, volání rodičů a cesta zpátky.

Jsme u hnízda a je opět prázdné. Ale dostal jsem trochu osvěty, rodiče ve věku mláděte 16 měsíců krmí mládě max. jednou týdně přinesou opičku nebo lenochoda přímo na hnízdo a proto tady prý někde v okolí musí být. Proč už jenom jednou týdně? Protože rodiče tímto nutí mládě aby se osamostatnilo, začalo lovit samo a oni si mohli odpočinout a připravit na další snůšku která se zpravidla opakuje za 23 až 26 měsíců. Rodiče také neloví kolem hnízda aby se mládě nemuselo namáhat hledáním. Průvodce na mne houknul ať jdu za ním a asi po 50 metrech najednou Harpyje která spala pod korunou stromů, které jsme si ale bohužel nevšimly vzlétla, prorazila hodně hustou korunu jako by tam  ani nebyla a ulétla. Neskutečné byla jak vystřelená raketa. Viděl jsem ji vlastně jenom zezadu asi 3 vteřiny a hned získala můj obdiv.

Náš průvodce, u mne už ten nejlepší vždy někam zmizel a za chvilku na mě mával ať jdu za ním a ukazoval mi ji kde sedí. Pohybovala se v okolí hnízda tak do 150 metrů. Takže asi od 7,30 do 15,30 hodin jsem ji stále pozoroval a někdy i fotografoval. Fotitelnost ale mizerná, v cestě vždy větve, nebo lijány i obrovské pavučiny no a fotíte ze tmy do mléka. To je ale v Amazonii běžné. Takže fotky nic moc ale pro mne velmi cenné protože jsou z volnosti.

Trochu popisu, samička stáří 16 měsíců zatím nesamostatná, váha okolo 9 kg, rozpětí křídel kolem 2 metrů, velikost nohy nad pařáty jako lidské zápěstí, drápy od 10 do 14 cm. To nemá ani medvěd. Dospělá samička unese i 8 kilové lenochody a opice. Když stojí na silné větvi připomíná mi sebe jak jsem jednou v životě při výstupu na Mont Blanc měl na nohou mačky.

Neustále volala rodiče a žadonila o potravu byla asi řádně hladová.

Často mne i pozorovala a vůbec se nebála dokonce někdy byla i na 15 metrů a  možná kdybych ji ukázal kus kuřete které jsem měl sebou, možná by i slítla to by ale byl asi můj konec.

Taky jsme se museli rozloučit cesta zpátky dalších 5 hodin. Večer samozřejmě oslava Konyho tatranský čaj tekl proudem.  Velké díky všem jmenovaným v tomto článku a hlavně jí krásné Harpyji pralesní.

0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Spamový kód-doplňte prosím příklad. *