Borneo zápisník díl 3

Sám mezi orangutany.

Ano je to tak, povedlo se ale pěkně od začátku. Od časného rána jsem přemýšlel jak na to – musím přece získat kvalitní fotografie orangutanů, proto tady také jsme. Většina publikovaných fotografií vzniká v takzvaných rehabilitačních stanicích, kde tito primáti jsou chováni v klecích a ti ochočení jsou brány na procházky a při kterých je možnost fotit bez mříží.

Těchto stanic a lidí, kteří se o tyto zvířata starají a většinou zcela zdarma si velice vážím / kousek od našeho ubytování je jedna z nich – kde pracují většinou ve svém neplaceném měsíčním volnu opravdoví milovníci zvířat z celé Evropy / My však chceme publikovat a ukazovat divoké orangutany v jejich přirozeném prostředí. A tudy pro nás cesta nevede. Na focení jsem si vyhradil celé dnešní odpoledne. Asi v 10 hod jsem si oblékl oprané triko s nápisem “ Nacional Geografic “ a šel jsem za brejlovcem z místní CK Matahari. Toto triko už mi několikrát velmi pomohlo – protože někteří prostě nevědí, že mi to potiskne kdejaká tiskárna za 3O Kč. To je i samozřejmě můj případ. Když ještě trochu přibarvím, že jsem byl vlastně vyslán zdokumentovat místní faunu, často to dělá přímo divy.

Samozřejmě jsem mu ještě nakukal, že před třemi dny jsem jim zaplatil ale nic nevyfotil a bylo vyhráno. Na stole měl 4 telefony a ty průběžně všechny žhavil. Podle mě volal i na ministerstvo zemědělství, protože to trvalo asi půl hodiny “ Our CK very excuse and everything will be OK. Today you will be very,very happy “ To jsem potřeboval slyšet! S Ilčou / vedoucí expedice / jsem se dohodnul, že by bylo lepší, abych dnes jel sám. Pochopila a dala požehnání. Dnes musím být úspěšný, a pokud jsem sám, mohu být i více drzý a vlastně ani nerozumím různým zákazům. Ihned si jdu připravit foto techniku, abych nic neponechal náhodě. Ve 13 hod vyrážíme, řidiče už znám i tomu jsem důrazně připomněl neúspěch z pondělní výpravy. Snažil se mě uklidnit a pochopil jsem, že dnes uvidím i něco navíc. Cestou jsme se stavili pro jeho manželku. Trochu jsem se podivoval co má společného s orangutanem, ale záhy jsem vše pochopil. Prý dnes máme ještě hodně času a nejprve mi ukáže klenoty místní flóry. A opravdu – na pokraji džungle kde žijí, volně orangutani jsme zastavili a vydali jsme se i přes viditelný zákaz vstupu na asi hodinový trek. Cestou jsme potkávali několik druhů masožravých rostlin / láčkovců / a vše bylo završeno jedním z největších pokladů místní flóry a tou byla černá orchidej. Vau že se k ní dostanu takto lacino, no o tom se mi ani nezdálo. Jenom lituji Ilču, že tu není, to ona totiž kytky miluje. Fotím sice takřka v pravé poledne, ale foto technika si s tím už nějak poradí. Průvodkyni jsem odměnil 10 RM což je našich asi 6O korun a klaněla se mi až k zemi. Pokračujeme za orangutany, tam kde už to znám. Po příjezdu na parkoviště vidím pouze dva mikrobusy a to vypadá nadějně.

Ano asi 10 upachtěných turistů, kteří tu už jsou, před námi pomalu končí s pozorováním. Nejprve mi místní ranger sebral monopod / podpěrná teleskopická tyč pro těžký fotoaparát / To proto, že tady někde je vůdčí samec a ten po neblahých zkušenostech s foukačkami místních strážců na cokoli delšího než půl metru ihned útočí. Chápu, i když nerad, ale i on by měl vědět, že pětistovku objektiv v ruce prostě neudržím. Snažím se mu vysvětlit, že bez blesku a monopodu jsme prostě v pr…. ale je neoblomný. Ani moje poslední poznámka o tom, že jsem zkušený a na mne prostě zvířata neútočí, nepomáhá. Dokonce, mi i sebral láhev s vodou a ještě že jsem nemusel do naha. To by bylo taky přece více přirozené. To bylo ale to poslední negativní. Jak jdeme, dále do džungle začínám si všímat orangutanů. Byly tady asi všichni, kteří v okolí žijí. Všude kolem samí orangutani. Několik samic i s mláďaty, spousta odrostlých juniorů a bingo. To je pro mne samec, velký jako stodola a i na 1OO metrů se mi celý nevejde do hledáčku. Jde z něho strach. Ten mne však moc nezajímá, má totiž tmavý obličej a bez blesku to nebude stát za nic. Zůstávám tady sám s řidičem, jeho ženou a 4 strážci. Nejprve mne trochu omezují, abych se k nim nepřibližoval ale po chvíli to vzdali.

Asi pochopili, že to tak prostě musí být, asi se přimluvil řidič asi ty telefony – nevím. Byla to ale paráda. Rychle jsem naučil ženu řidiče jak nejlépe podávat objektivy pro výměnu a bylo vidět, že ji to baví. Tak to má být, dostala taky zaplaceno. Asi za hodinu, kdy jsem už byl, s výsledky docela spokojený koukám, že všichni odešli a zůstal jenom jeden ranger, který prý bude pro jistotu a moji bezpečnost sledovat dominantního samce. Jak se pomalu vzdaloval samec tak i poslední strážce. Paráda! Pozorování orangutanů je super. Co všechno dokážou vysoko nad zemí je neuvěřitelné. Mláďata si hrají, kradou si potravu, pošťuchují matky, sají mléko ve velmi nepřirozených polohách dělají grimasy a snad se přede mnou i předvádějí. Docela mne překvapilo, že se i ve výšce 2O metrů pověsí na suchou liánu jednou rukou a pod sebou mají až zem. Tento pád by asi dopadl i pro ně špatně ale žádné zranění končetin jsem nepozoroval. Asi bych mohl ještě zůstat, nikdo mě nevyhání, jsem zcela sám ale i docela unavený a totálně promočený. Při zpáteční cestě ještě něco točím na kapesní kameru. Na dobré záběry si stejně ale musíte počkat.

V husté tmavé džungli, bez blesku zase tolik okamžiků, kdy orangutani nemají před sebou větve a jsou, trochu na světle není.I dobrá kompozice snímku bez oblohy se zeleným pozadím je důležitá. Vznik dobré, publikovatelné fotografie z divoké přírody však není nikdy jednoduchý. O tom bychom mohli dlouho vyprávět. Takže opravdu – sám mezi orangutany! Ještě něco o Borneu. My jsme navštívili Malajskou část Borneo a to území Sarawak, které má rozlohu 124 450 km čtverečních a počet obyvatel je 2,4 miliónů. Kdysi bylo celé území pokryto hustými deštnými pralesy, dnes už to ale není pravda. Stromy se kácí nejenom pro svoji nadstandardní kvalitu ale i z důvodů nutných prostor pro zakládání palmových plantáží. Palmový olej je vlastně nejdůležitější vývozní artikl z tohoto malajského území. Důležité je, že Malajská vláda zřídila několik Národních parků, které snad nebudou touto činností zasaženy. Doufáme, že i my k tomuto vítězství rozumu trochu přispíváme publikováním našich fotografií, psaním článků a pořádáním foto besed, na které Vás určitě brzo pozveme. Z Bornea zdraví Franta a Ilča Poděkování patří opět Ivě z Optitravelu / bezchybné zajištění našich dost náročných představ / a místní CK Matahari