Neviditelní.

Sedím na zemi pod sebou mám starou matraci je 9 hodin večer a já se modlím aby přišel. ISO 6.400 je čas to zabalit. A v tom se to stalo – najednou je 10 metrů přede mnou a mezi námi je jenom technika od Canonu. Nechápu kde se tam vzal a že jsem ho neviděl přicházet. Hlavou mi problesklo – zaútočí ? Asi by mi to ani nevadilo, tak jsem si ho přál. V tom hrobovém tichu mačkám spoušť a závěrka mi připomněla ránu z malorážky. To nemůže dopadnout dobře…a světe div se vydržel. Koukal se na mě a stále větřil.

Je téměř bezvětří a to je to nejhorší co vás může při fotografování těchto obzvlášť plachých šelem potkat. Pokud je jasný směr větru můžete se rozhodnout jestli to vzdáte nebo ne. Samozřejmě pokud jde vítr k šelmě nemá cenu čekat. V bezvětří se ale mírný vánek stále mění třeba 4x do 10 minut a to se stalo osudným i mě při tomto večerním setkání. Zrak má velmi špatný ale čich a sluch mu doslova pomáhá přežít. Něco se mu viditelně nezdálo a asi po 2 minutách to vyhodnotil jako nebezpečí a v naprosté tichosti zmizel. Škoda ale i tak toto setkání stálo za to. Škoda že se to nedá popsat.

Za medvědy jsem odjel na podzim 2013 i do Finska kde to prý mělo být na 100 %. Příroda však chtěla jinak a nikdo z naší skupiny českých fotografů ho bohužel neviděl. Takže velké zklamání které občas prožívám dodnes. Proto i tentokrát rychlou nabídku zajet si pouze do Velké Fatry na Slovensko jsem přijal okamžitě.

Rozdíl mezi fotografováním medvědů ve Finsku a na Slovensku je však hodně velký. Finské kryty jsou takřka dokonalé, tam máte i postele kryty jsou slušně odhlučněné atd. Ve Velké Fatře jsme seděli někde na zemi, někde na prkně přibitém na stromě a vaše naprosto bezhlučné chování je tady podmínkou. Stačí i tiché zakašlání a můžete jít domu. Než se medvěd objeví pozoruje třeba 30 minut okolí a jakýkoli i minimální nepřirozený hluk ho odežene minimálně na 24 hodin. A s větrem a lidským pachem je to ještě horší ale to jsem už popisoval. To právě ve Finsku téměř nehrozí. Medvěd hnědý je krásná šelma ale spatřit ho ve volné přírodě je ještě složitější než třeba tygra v Indii, nebo leoparda v Africe. Takže pro mě jasný úkol – další pokus bude v měsíci září a to proto, že od této doby do začátku září medvědi mění srst a na fotografiích vypadají dost nevábně.

Nadpis tohoto článku NEVIDITELNÍ jsem zvolil proto – že dle mých zkušeností si to tyto dvě šelmy naprosto zaslouží. Tou první je Medvěd hnědý a tou druhou Rosomák sibiřský. Pokud se budete toulat jen tak krajinou pěšky nebo autem nemáte šanci. Určitě jsou kousek od vás ale vy je nevidíte.

Rosomáka se mi podařilo nafotit právě ve Finsku a to hlavně díky pohotovosti kamaráda Romana který má asi oči i vzadu. Bleskově jsme vyhodnotili danou situaci, porušili i trochu místní pravidlo nevycházet z krytu ale to bylo správné rozhodnutí. No vlastně jinak bych vám ho dnes neukazoval. Bohužel pokročilá tma a velká vzdálenost se na snímcích tvrdě projevili, tak snad pro představu to bude stačit. Tady platí velmi přesně : Rosomáka spatřiti – hodně velký zázrak to býti.