CESTOVATELSKÝ DENÍK TOBAGO část třetí

Již několik nocí špatně spím, budím se a nemohu dočkat rána. Něco mne trápí a každé ráno si říkám, že dnes to bude lepší, že snad nejsem tak neschopný a pomalu si už ani nevěřím. Viděl jsem toho při našich expedicích už hodně, pohodlné focení ve volné přírodě asi neexistuje ale fotit kolibříky je asi to nejsložitější co může fotografa potkat. Samozřejmě tím myslím focení ve volné přírodě, ne tzv. aranžované na pítkách odkud v 95 procentech mají všechny publikované fotografie původ.

V Kostarice jsem jim mnoho času nevěnoval ale tady jsem se rozhodl, že se pokusím přivézt domu všechny zde žijící druhy a je jich přesně šest. V místním pralese jsme je pozorovali většinou ve výškách a k nafocení mi žádnou šanci nedali. Nejlepší prostředí jsou udržované zahrady s nízkými kvetoucími keři, kterých je tady dostatek. Problém je i se správnou kompozicí a tím myslím pozadí. Často je za kolibříkem jenom nebe a tyto fotky nepatří k těm zdařilým.

Mám sebou dva fotoaparáty Canon a několik objektivů a nevhodnější sestava se ukázala EOS 1D Mark IV a pevný teleobjektiv EF 300mm f/2,8L IS USM. S tím mohu fotit i z ruky ale většinou používám monopod. Externí blesk mám připravený a používám ho na statické fotografie, pokud nejsou světelné podmínky. Abych vše upřesnil o zdařilé fotky se opravdu snažím ale stále nejsem spokojený. Nejlepší záběry dokonale promarním a tady teprve vidím, že i ta nejlepší výbava někdy nestačí. Určitě mi chybí rychlost, trochu to svádím i na určité prodlevy v zaostřování. V nastavení fotoaparátu jsem zkusil asi vše ale tím to nebude. Fotograf musí poznat trochu jejich zvyky, způsob a intenzitu jejich stále se opakujících náletů na květy a hlavně umět předvídat jejich neskutečně rychlé obraty v letu.  Vím, že by bylo potřeba se někde pohodlně usadit a čekat až přiletí na květy v mém okolí ale to on většinou nepřiletí a lítá někde jinde. Takže běhám v 35 stupňovém vedru a doslova je naháním. Je to i o čase, těch pár dnů co na ně mám je žalostně málo. Kolibříkům musím věnovat samostatný článek, hned jak se vrátím a všechny druhy identifikuji a něco zajímavého vytvořím. Doufám, že mi žádný ze zde žijících druhů nebude chybět.

A závěrem ostrov Tobago – panenská příroda, krásný prales bez jedovatých hadů a malárie, hezké liduprázdné pláže, žádné restaurace a jiné nesmysly moderní doby minimum turistů. Určitě chce si půjčit na celý pobyt auto / benzín 6 kč za litr / Stravovat se musíte sice všelijak ale o to to je více IN. A to nejdůležitější – Kolibříci. Je jich tady hodně ale jsou pekelně rychlí. Již brzy nás čeká náročná a zdlouhavá cesta domu Tobago – Barbados – Frankfurt – Praha. Nic hezkého. Ve Frankfurtu asi přestup nestihneme, máme na něj pouze hodinu, budeme se opět modlit.

Franta + Ilča

HH1C6452 HH1C7469 HH1C7718 IMG_5942 HH1C6269

0
Please follow and like us:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Spamový kód-doplňte prosím příklad. * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Fotogalerie Tanzanie-2014
Fotogalerie Keňa-2012
Fotogalerie Keňa-2011
Fotogalerie Maskarény
Fotogalerie Srí Lanka
Fotogalerie Borneo
Fotogalerie Indonésie
Fotogalerie Indie – Jim Corbett
Fotogalerie Vlha
Fotogalerie Dravci
Fotogalerie Bavorský les
Fotogalerie CZ
Fotogalerie Florida
Fotogalerie Kostarika-Panama
Fotogalerie Galapágy
Fotogalerie Tobago
Fotogalerie Brazil-Amazonie
Fotogalerie Brazil-Pantanal
Fotogalerie Austrálie
Pantanal – království papoušků a jaguárů / díl první /
Nové kalendáře na rok 2018.
Expedice Kolumbie díl druhý.
Expedice Kolumbie díl první.