fbphoto

Jak jsem fotil kolibříky.
Ostrov Tobago    pokud chcete být zcela sami na osamělých karibských pláží toto je to
správné místo. Ostrov má velikost  60x20 km a je vzdálen asi 100 km od pobřeží Venezuely.
Asi proto tady Daniel Defoe napsal svého Robinsona a později se zde i natočil. Velká část
ostrova je pokryta pralesem Tobago Forest Reserve / jeden z nejstarších deštných pralesů
světa / a ten a jeho okolí je přímo rájem několika druhů kolibříků.

Pláž Pirates Bay  / zde se točil Robinson Grusoe /

K focení kolibříků ve volné přírodě je potřeba mimo vhodné fototechniky také znalost jejich
zvyků, oblíbených květů na kterých sají nektar, intenzity jejich opakujících se vracení na
oblíbený květ, způsob a pravděpodobné pořadí střídání jednotlivých květů v daném okolí.
Velmi důležité je také vědět kam si létají odpočinout. To bývá asi po 1 minutě  krmení na
1 až 1,5 minuty. Samozřejmě tato vypozorovaná úvaha není pravidlem  ale pouze vlastním
doporučením.  Počasí dle mého nemá zásadní vliv na krmení kolibříků
– pouze prudký a intenzivní déšť.  

Fotit na Tobagu kolibříky přímo v pralese je téměř nemožné. Často jsme je zahlédl ale to
bylo vše. V pralese z bezpečnostních důvodů je nutné chodit po cestách a cestičkách i
třeba prošlápnutých od divoké zvěře. Hlavně se tím snižuje riziko případného uštknutí
jedovatým hadem. Proto honit kolibříky po pralese ani nedoporučuji.  Protože se zde i
minimálně setkávají s lidmi jsou i velmi plaší.Nejsnadnější pro fotografa který chce
fotografovat tyto létající drahokamy ve volné přírodě / ne na různých pítkách a
dokrmovacích stanicích / je prostředí různých kvetoucích zahrad nejlépe v okolí ubytování.
Zkoušel jsem též na terasu našeho pronajatého domku nastražit slazený nápoj ale kolibříci
i když v okolí běžně poletovaly si ani za 9 dnů tohoto nápoje nevšimly. Výbava, kterou
jsem měl na této expedici - fotoaparát Canon EOS 1D Mark IV a objektiv Canon EF
300mm f/2.8 L IS USM se nejprve zdála jako nejvhodnější ale později jsem i litoval že
nemám  pevnou pětistovku. Bylo často vidět, že cvakání závěrky hlavně při sekvenčním
snímání kolibříky znervozňuje a ruší. Větší vzdálenost s delším ohniskem by byla přínosem.
I při této velmi dobré výbavě jsem však by stále pomalý. Při fotografování tzv. letovek se
musí vystihnou okamžik, kdy se kolibříci jakoby zavěsí před květ, stojí na místě a
sají nektar.

To však zpravidla trvá tak do 5 vteřin a já  ho musím najít objektivem, zaostřit nejlépe
hlavičku a zmáčknout.Asi z 95% bohužel nestíhám a nervózně si uvědomuji tu dlouhou
prodlevu třeba při povelu mého prstu i prodlevu vlastního fotoaparátu. Vím, že by bylo
dobré mít předostřeno na daný květ a jenom čekat ale věřte tomu, že tento květ bude dlouho
prázdný.  Asi nejlepší rada pro focení kolibříků na ostrově Tobago je hodně fotit v
sekvenčním režimu, mít dobrou zásobu náhradní karet a doufat, že ty povedené snímky
tam najdete.

Jinak ostrov Tobago pro fotografování kolibříků musím doporučit – celý ostrov doslova bez
turistů, zapůjčení auta včetně PHM jsou minimálními náklady a 6 druhů těchto krásných
létajících skvostů určitě stojí za to. Nám se podařilo nafotit všechny druhy – i když jsem
nejprve myslel, že jich máme asi 11. Bohužel velký barevný rozdíl je u některých druhů
velmi klamný a sameček se od samičky liší dost výrazně. Také jsem pochopil proč je někdo
nazývá létajícími drahokamy. Doporučuji se v galerii Tobago podívat na obrázky č.90,91,92
to jsou 3 fotografie naexponované během 1 vteřiny  - jednoho kolibříka.
Na posledním snímku je patrný celkový rozdíl v zabarvení celého těla. Je to mistr převleku,
opravdový drahokam. Na těchto změnách dle mého pozorování se projeví hlavně nálada,
vítr + načechrání opeření a dopad slunečních paprsků. Fotografie z této expedice
v nové galerii Tobago.

Brzák Fr.